NEKRITICKÉ MYŠLENÍ a důvěra v autority....

SRŠEŃ - MATKA

Důvěra v autority


Náš vztah k institucím a společenským systémům, jejichž ideologie uznáváme, je důvěřivý. 

Jedná se o autority, které jsou nám sympatické, s jejichž jednáním se můžeme ztotožnit. Tím pádem potom jejich postoje a názory přejímáme, aniž bychom si uvědomili, že se může jednat třeba právě o nepravdivé či vědomě zmanipulované informace.

Dostupnost informací      

Dalším faktorem je dle mého názoru dostupnost různých informací. Informace, které potřebujeme, totiž často nezískáváme snadno. Pokud cíleně a na základě své subjektivní potřeby chceme získat nějaké informace, může nám to trvat i v dnešní době dlouho a cesta k těmto poznatkům   může být složitá. Proto už většinou nepochybujeme o tom, že by pracně nalezené informace třeba   nemusely být pravdivé.

 Pokud máme nějaký informační požadavek a uspokojíme ho,  většinou nám to stačí. Po dalších informacích se pídíme snad jen v případě, že se snažíme verifikovat   získaný poznatek. 

Naše ochota uvěřit je dána i tím, že ne vždy získáme dostatek informací.

Tak hluboká je duše, když světlo svítí a slunce hřeje - kdo řekne, že to je člověk. Svět zahyne až ty hromady víry bez kritického myšlení do pekla zapadnou!

IRÁN Abrqu z cest autora 

Tak svět odplácí skvělému člověku ...
a seje nenávist a špínu na všechno dobré...

Nepřiznáte se, ale hnije váš mozek v digitálním pekle.

Halloween in Russian Army?

CB

Organizace Podstata času
 “Суть времени” je oficiálně “hnutí pro politickou a uměleckou diskusi” a vede je Sergej Kurginjan, vědec, jehož si prokremelské sdělovací prostředky zvou často i jako “politologa” k interpretaci nějaké mezinárodní události.

Jeho programovým cílem je proměna současného Ruska v jakýsi SSSR 2.0 a to kombinací komunismu bez marxismu, pravoslaví, morální a historické nadřazenosti nad západem a v neposlední řadě ekonomické a vojenské síly. Hlavním nepřítelem je kdokoli, kdo brání historickému nároku Ruska, jakožto největší země světa, na globální dominanci, tedy USA a EU.

Tuto politicko-spirituální sektu s prvky paravojenské organizace vede její zakladatel Kurginjan vertikálně, komunikace probíhá formou seminářů, soustředění, zmíněných televizních vystoupení a zejména číslovaných videooběžníků, které jsou k dispozici m.j. na YouTube. Hlavním dílem vůdce je kniha s všeříkajícím názvem “Essence of Time: Philosophical justification of messianic claims of Russia in the 21st century”. Těžko říci, kdo naslouchá komu, zda Kurginjan Putinovi či naopak, v každém případě jsme nyní skrze vojenskou invazi Ukrajiny svědky prvního většího vědomého kroku k onomu vytouženému SSSR 2.0. Jelikož je západ prohnilý a morálně dekradovaný, jsou dovoleny všechny prostředky, takže propagandistické lži jak dovnitř tak navenek jsou plně legitimní krok k dosažení “spravedlivého” uspořádání světa. Jako k milníkům se obrací k Petrovi Velikému a ke Stalinovi, ale nepohrdne ani Brežňevem. Písmena “CB” na koncích nárameníků těchto černých rudovětrovců upomínají na stejně umístěné znaky “CA”, jež bývaly nedílnou součástí výložek “Советскoи Армии”

V těchto souvislostech je třeba vnímat jak zjevné lži představitelů režimu Putina, Lavrova či Šojgu (vojáci nejsou ruští vojáci, ale domobrana, Rusko není účastníkem konfliktu), tak zejména sliby typu toho pátečního, že invaze Ukrajiny (která již probíhá) nebyla, není a nebude. Bohužel, v tomto směru je třeba opravdu počítat s tím nejhorším, protože myšlenka SSSR 2.0 funguje jako novodobé opium vládnoucího režimu.

V rusku dnes vládnou lidé, kteří jsou nejen schopní, ale i ochotní usilovat o “brave new world” tedy pardon, samozřejmě “дивный новый мир” všemi prostředky, jinými slovy zavléci ostatní národy pod svá ochranná křídla a vnutit jim tento jediný a absolutní stav štěstí a prosperity, který může ze všech národů světa realizovat jen ten ruský, vyvolený.

P.S.: Kromě těchto politicko-uměleckých milic jsou však v současném Rusku i další podobně zaměřené paravojenské organizace (např. “Наши”), které stojí jak za perzekucemi vůči opozičním aktivistům či novinářům, tak i za současnými nepokoji ve východoukrajinských městech.

Zdroj:  http://eot.su

STB tajný spolupracovník Agent Informátor Zdroj Ideový spolupracovník a další spolupráce

Tak začal tuhý režim normalizace (ilustrační obrázek)

Tajný spolupracovník: označení pro čsl. i cizí státní příslušníky, kteří byli získáni k vědomé spolupráci. Důvody: Hmotné výhody (kupř: poukázky do obchodních domů, finance na výdaje (oblečení, západní alkohol atd.), lepší pracovní zařazení, přístup k zahraničním cestám atd.), ideové (boj za socialismus, mírové hnutí atd. důvody spolupráce většinou u cizinců), psychický nátlak-kompromitující materiály, demoralizace (dehonestace) jedince, vydírání atd. StB používala tajné spolupracovníky u všech svých útvarů: rozvědka, kontrarozvědka, ochranka, útvary sledování a zpravodajské techniky.

U rozvědky existovaly kategorie TS jako agent (A), důvěrný styk (DS) a ideospolupracovník (IS). Spolupráce končila nejčastěji ze zdravotních důvodů či smrtí spolupracovníka, jeho emigrací, sesazením na nižší pozici atd. většinou podle kvality

jeho spolupráce.

Informátor: spolupracovník StB menšího významu, dodával informace nepravidelně a spolupráce byla často nevědomá (resp. nebyl si vědom, že informace předává pracovníkovi StB, takový informátor poté ujednal tedy tzv. "kontakt") Informátor jednal z různých pohnutek a byl u StB veden pod speciálním krycím jménem. Informátor byl označován také jako "zdroj" či "pramen". Informátoři byli často aktivní ve vojenském prostředí a v různých komunistických soustavách (SSM, Svazarm, KSČ atd.). Neměl žádné úkoly, žádné vedení a ke spolupráci se informátor oficiálně nezavázal.

Ideový spolupracovník: zkratka "IS". Zcela nejnižší kategorie tajných spolupracovníků StB. IS působil v zahraničí, kam mohl oficiálně zajíždět, pracovat atd. Mnohdy byl jeho výjezd za hranice právě umožněn ziskem funkce IS. IS podávali pouze zprávy o aktivitách svých kolegů v zahraničí (různé kvality), informace ze svých zahraničních pracovišť či z ústavů a škol (kupř: stážisté na výzkumných či postgraduálních stipendiích atd.) motivy byly u většiny pouze ideové. U StB byl IS a jeho svazek označen číslem, které začínalo č. 8 či 88.

Kandidát agenta (tajného spolupracovníka): zkratka KTS, jednalo se o jedince, kterého chtěla StB získat za tajného spolupracovníka, ale spolupracovníkem nebyl a ke spolupráci se nijak nezavázal. Na KTS byl ale veden osobní spis, který zahrnoval krycí jméno, registrační číslo atd. Ve spisu bylo uvedeno také zda je vhodný na určitou funkci, pro jaký obor, byla vložena dokumentace různých prověrek. Kandidát většinou o své evidenci jako KTS nevěděl, a pokud se mu příslušníci StB nepředstavili, nemusel ani tušit, že jedná s rozvědkou StB. K 30. 6. 1989 bylo evidováno 3.816 spisů KTS, ještě v roce 1989 jich bylo ukončeno 1.251 a 411 získáno ke spolupráci. Koncem roku 1989 byla většina svazku KTS zničena. Pokud složka KTS nebyla převedena na svazek tajného spolupracovníka, k tajné spolupráci nedošlo, ale i z tohoto pravidla existují odchylky (viz spis ÉTER). Pokud se KTS příslušníci StB představili mohl další styk s nimi přerušit či v něm dále pokračovat.

Důvěrný styk: (zkratka DS), spolupracovník nižší kategorie než agent. Spolupráce nebyla utajována. Zpravidla cizí státní příslušník. DS byl ochoten předávat citlivé informace (špionáž) ale nezavázal se přímo ke spolupráci. Jednalo se především o diplomaty (předávání informací z různých registrů atd.) či obchodníky (průmyslová špionáž). DS nemusel být utajován, jelikož měl legální styky S ČSSR jako "diplomat" či "obchodní zástupce" atd. Důvody činnosti: Materiální odměna, zahrnovala zisk věcných darů (kupř: broušené sklo, lovecké zbraně apod.), protislužba (např. osobní profit při obchodu s ČSSR), ideové důvody (boj za mír, socialismus, proti kapitalistickému systému vykořisťování a imperialismu, monopolům atd.) jiné (finanční, osobní atd.)

Důvěrník: označen byl jako "D", ke spolupráci s StB se přímo nezavázal, neměl oficiálně krycí jméno (tedy neznal své krycí jméno, pod kterým byl evidován jeho svazek u rozvědky). Především předával informace z různých databází a registrů, ke kterým měl přístup v zaměstnání či jiné činnosti (SSM, Svazarm). Upozorňoval na protispolečenské jedince a chování, případy konspirace a špionáže v průmyslových podnicích či divadlech atd., staral se o sledování či fungování kupř. konspiračních bytů [1], konspirační skupiny, měl také na starosti různé protikomunistické provokace atd. "Déčko" byl buď jedinec, který se měl později stát spolupracovníkem StB na vyšší pozici (kupř. Agent A), a proto byl v pozici "D" sledován a "testován". Jiným případem byl "D", který působil dříve na vyšší pozici (kupř: bývalý Agent A či F), ale jeho post byl statutárně změněn na D z důvodů změny jeho pozice v socialistické společnosti (stal se členem vlády, poradcem, vyšším svazovým funkcionářem SSM, Svazarm, zisk vyšší pozice v KSČ, diplomatická mise atd.) "Déčko" o svém styku s StB povětšinou vědělo, objevily se i případy nevědomého vedení jako "D" ve spisu StB (normalizační herci a sportovci atd.).

Agent A: (uváděno také jako "A"), byl tajný spolupracovník StB, který se ke spolupráci písemně nebo ústně zavázal. Agent A udržoval komunikaci (konspirativní styk) s řídícím důstojníkem. Plnil rozličné úkoly specifikované podle jeho zařazení do určitých skupin, např.: "Volná mládež", skupiny podle schopností, zaměstnání, podle charakteru jeho oboru, jazykových dovedností, talentu atd. Úkoly byly různého charakteru, převážně však informační, dokumentační či naopak desinformační a rozkladné. Byl často honorován, ale pracoval i zcela zdarma s vidinou jisté výhodnosti spolupráce v budoucnosti.

Jaromír Štětina

Pátek je blbců svátek...už mě to nebaví

Umělecká práce jednoho klidného  místa...na hřbitově. 

Už delší dobu přemýšlím jestli svět

skutečně, jak občas říkám, míří do prdele nebo jsme se všichni zbláznili. Delší dobu se zabývám tím co dělat, abych přežil. Ne konec světa.
Ne náraz asteroidu, sluneční megaerupci nebo snad globální oteplení/ochlazení (použij v co věříš). Chci přežít smrt zdravého rozumu. Chci si ho zachovat. Na druhou stranu si říkám, jestli by pro mě nebylo lepší kdybych se také zbláznil a přestal ho používat nebo o něj úplně přišel. Rozhodně by mi pak bylo lépe. Netrápilo by mě, že v Bruselu mají celé jedno oddělení na určování zakřivení banánů a druhé na ladění správné barvy rajčat. Nevadilo by mi, že se v některých městech bude jezdit jen třicítkou, protože nějakého blbce napadlo, že by to mohlo být fajn. Nenaštvalo by mě, že sdružení jako Prasklé matky nebo Děti z kohosi, pořádají happening uprostřed města a nechají kvůli tomu uzavřít důležitou dopravní tepnu. Bylo by mi dokonce jedno, že zakázali normální žárovky, s chabým odkazem na ochranu životního prostředí a šetření energiemi.

Problém je, ale v tom, že jsem ještě stále do fáze totálního pozbytí rozumu nedospěl a tak mě to všechno štve. Rozčiluje mě to tak, že mám někdy dojem, že dál už to prostě nevydržím. Že nebudu schopen příští ráno vstát a dozvědět se další úžasnou zprávu o tom co zase bruselský ouřada vymyslel a čím mi znepříjemní život. Že nebudu schopen unést další nesmyslné nařízení, regulaci či omezení, se kterým přišel nějaký rozum nemající politik nebo aktivista.

Ale co dělat abych se nezbláznil a o ten (snad) zdravý rozum nepřišel. Kudy nebo kam se vydat, abych tam mohl žít ve jménu svobody a klidného života se vším co k němu patří.

Možná jsem divný, ale já prostě chci mít možnost ničit si svůj vlastní život svými vlastními chybami. Nemám zájem o to, aby mě před nimi někdo chránil, protože jen z chyb mám možnost se poučit.

Čím dál více se tak nořím do pocitu smutku a zoufalství. Čím dál více mám dojem, že už není cesty zpět a my skončíme ve společnosti, která bude tak sterilní a hloupá, že zahyne.

Nicméně staré a velmi moudré přísloví našich prababiček říká: #Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.
Má pravdu. Čím dál častěji totiž zjišťuji, že stejné pocity má dlouhá řada lidí. A jsou to zhusta lidé inteligentní a chytří. Vzdělaní a sečtělí. Jsou to lidé jejichž hlas může mít a má váhu. Hlas, který může něco změnit. Bohužel, ale také hlas, který není slyšet. V naší společnosti a myslím současnou západní civilizaci jako celek, je totiž pravidlem, že čím méně jsem chytrý a čím méně mám zdravého rozumu, tím jsem hlasitější, tím více řvu a snažím se své nesmysly prosadit.
Ti rozumní zatím mlčí. A já si říkám: není už čas se ozvat? Není už čas začít něco dělat? Nezbývá nám posledních pár vteřin před tím definitivním kolapsem zdravého rozumu?

Souhlasíte se mnou? Máte také dojem, že dál už to takhle nejde a my musíme říct, že nás nebaví to co se děje? Pak sdílejte dál a dejte ostatním vědět, že nechcete žít ve světě plném nesmyslů, že víte co představují slova svoboda a odpovědnost, že chcete být kapitány svých vlastních životů.

Poznámka komentující:  Napsal jsi...Ti rozumní zatím mlčí. Asi ví proč. Blbci by je utloukli čepicema. Jsou v přesile. - Tvoje povídání předám dál...
A pátek je blbců svátek... napsal bych něco o deprivaci, ale lidi to nechtějí slyšet...!

Zdroj: sociální sítě G+ Honza Ch.

#pátek, #svátek, #svoboda, #svět, #GooglePlus, #votomtoje #blbec a deprivace