Martina a konopné zdraví

Konopné zdraví

KONOPÍ a pohádka

Cestu léčby konopím jsem nastoupila o mnoho dříve, než jsem o této všestranné rostlině věděla něco víc. 

Pro mě to v té době byla pouze zakázaná, nebezpečná látka, droga. K seznámení nás dvou došlo okolo mých 27 let, kdy lékaři stanovili mou novou identitu pro zbytek života – revmatoidní artritidu.

 Autoimunitní onemocnění, dle klasické medicíny nevyléčitelné. Neuvěřila jsem. Hodlala jsem tomu přijít na kloub a uzdravit se. Jinou možnost jsem si ani nepřipouštěla. Mé kroky zamířily k alternativám – léčitelé, kartářky, numerologové, astrologové, psychologové a knihy.

 Prokousávala jsem se pomalu k sobě, objevovala a nasávala svět bylinek, čísel, energií, čaker, pozitivního myšlení, barev, kamenů, vůní, kyvadel a svíček. Jednoduše se pro mě otevřel široký a pestrý svět alternativní medicíny. Mé tělo a má mysl se začaly postupně proměňovat. Z flamendra a kuřáka k vědomému člověku. Ovšem revmatoidní artritidu, tu jsme si udržovali – seronegativní, což v určité přesmyčce přesně vyjadřuje, co si o ní myslím. Příroda a pozitivní myšlení přinesly ovoce a já jsem si udržela velmi malé dávky methotrexatu. 

Methotrexat – cytostatikum, užívající se na léčbu rakoviny.

Věděli jste, že medicína používá na autoimunitní nemoci léky původně vyvinuté pro zcela jiná onemocnění. Nemusíte mít rakovinu, abyste vyfasovali cytostatikum (methotrexat), které zdá se, zlepšuje průběh autoimunitního onemocnění. Myslím, že to může být cesta dost nebezpečná, připravující nové problémy. 

No ale jdeme dál, životem za konopím. Po prozkoumání stohů literatury a seznámením se se spoustou léčitelů jsem došla k rozhodnutí, že pomoc potřebuje má psyché a vrhla jsem se na roční kurz při UK Praha – Psychologie pro každý den. Nádherná, široká oblast určená k dlouhému zkoumání. Po roce bádání mě oslovila psychoterapie a já absolvovala další večerní kurzy a přednášky na UK Praha. Ty dva roky mi pomohly hlouběji proniknout do mého nitra, cítila jsem se spokojenější a smířenější sama se sebou a rozhodla se k dalšímu pochopitelnému kroku a definitivně zahodila cigarety. Vybrala jsem si k tomu první letní den roku 2006 a od té doby jsem již nikdy nevzala cigaretu do pusy. Další 3 – 4 roky byly velmi náročné, dostávala jsem se ze své závislosti na nikotinu velmi pomalu a bolestivě.
Během roku jsem přibrala 16 kilogramů a přidaly se různé zdravotní problémy a to včetně poruch spánku. Zvládla jsem to a vydržela.

 Někdy v té době jsem se dostala ke konopí. Do mého života vstoupilo pomalu a nenápadně, jen jednou návštěvou malé vísky v Jižních Čechách u paní Bushky. Začala má další školní docházka, která trvá dosud. Seznamovala jsem se s konopím a jeho účinky, příbuzností s člověkem, mazáním a užíváním. Zamilovala jsem se do té rozmanitosti a věděla, že nastupuji studium a zájem mnohem delší, než jsem kdy mohla tušit. A tady také vzniklo mé nové přátelství s Bushkou, které stále trvá. Od té doby chovám ve velké úctě rostlinu konopí a stále společně se světem, objevuji její možnosti. 

A co má „revmatoidní artritida“? 

Začala jsem mazáním kloubů konopnou mastí a při tom jsem pilně studovala, abych si na jaře mohla zasadit svou první kytičku. A hned to první jaro poté jsem sázela, zalévala, hlídala před kočkou, mravenci, plísní, prostě hýčkala a milovala. Vyrostla krásná rostlina, kterou jsem zpracovala na listy, tinkturu a sušinu. Tinkturu jsem používala v případě zamoření okolí respiračními a jinými prskáním přenosnými chorobami. Má imunita oslabovaná methotrexátem mi za to byla vděčná. Sušinu jsem drtila do jogurtu a užívala v malé dávce před spaním. V této době jsem stále ještě trpěla jedním abstinenčním příznakem po vysazení nikotinu a to nespavostí. Zde se účinky konopí dostavily okamžitě a já zase spala jako miminko. Taková úleva. Také autoimunitní onemocnění se nijak nehlásilo, začala jsem pomalu ztrácet nabraná kila a cítila se lépe. Odhodlala jsem se k dalšímu kroku a znovu vysadila mehotrexát ze 7,5 mg týdně na nulu. Cítila jsem se báječně a 6 měsíců byla zcela bez problémů a potom jsem začala znovu otékat. Nerada, leč znovu jsem se vrátila k užívání methotrextu10 mg týdně a pokračovala jsem s užíváním konopí do jogurtu. Můj stav se rychle zlepšil a opět stabilizoval. Po čtvrt roce jsem dávku methotrexátu snížila na 7,5 mg týdně. Vše bylo v pořádku, vrátilo se mi zdraví a radost ze života. Po čtvrt roce jsem opět snížila svou týdenní dávku methotrexátuna 5 mg týdně a postupně došla až k dávce 2,5 mg týdně = 1 pilulka týdně. Šťastný člověk, ale pořád tu byla ta jedna pilulka. Rok 2014 se pro mě stal znovu objevným a do mého života se přihlásil kanabidiol – CBD – neomamná složka konopí, která rozkrývá postupně další zákonitosti rostliny konopí v léčbě. Začala jsem užívat kanabidiol s kakaovým máslem v 90% čokoládě. Páni, komfortnější a příjemnější léčbu vážně neznám, a tak chutnou. Uplynulo 6 měsíců od chvíle, kdy jsem začala užívat CBD v čokoládě. K tomu si večer dávám drcené konopí z paliček do jogurtu, přidávám i sušené listy a loupané konopné semínko. Přestala jsem jíst maso a přidala jsem víc čerstvě odšťavněných šťáv z ovoce nebo zeleniny. Methotrexát neužívám 6 měsíců, cítím se dobře, klouby drží, tedy až na koleno, ale to je spíš příběh pádů než autoimunity. Vlasy mi podrůstají novými, krásně lesklými, mám pevné nehty a zpět svou váhu, kterou jsem měla před típnutím poslední cigarety. Klouby drží a neotékají. Vím, ještě uběhla krátká doba, ale já věřím. Věřím v návrat a udržení si svého pevného zdraví třeba pod vedením konopí. Děkuji přírodo.

Martina Stoklasová

Zdroj: sociální sítě Bushka

 

Akupunktura a věda. Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie.

Scan google LIFE prohlížejte ve zvětšení (Kleopatra Dead)

Základních akupunkturních drah, resp. meridiánů, ve kterých proudí čchi, je dvanáct párů (s podivuhodnými názvy). Patří k nim např. dráha žlučníku, dráha srdečního obalu (nikoli srdce) nebo dráha tří ohřívačů, většinou tedy jde o jména symbolická, která neznamenají, že se např. dráha močového měchýře nutně vztahuje k močovému měchýři. Kromě nich existuje osm drah nepárových, tzv. zázračných, přední a zadní střední, dráhy příčné a ještě dráhy vedlejší. Dráhy se navzájem překřižují, probíhají někde povrchně, jinde se zanořují do hloubky až 7 cm, někde se klikatí, jinde jsou přímé. V meridiánech má proudit čchi, a to na trupu v jangových drahách nahoru, v jinových dolů. Na končetinách proudí čchi obráceným směrem.

Představa o meridiánech je zcela absurdní, jestliže víme, jak vypadá skutečná segmentace lidského těla. Víme, jak vypadají segmenty, které se vytvářejí v době embryonální, a víme také, že si segmenty s sebou vytahují z míchy příslušné nervy.
Nelze si podle žádného embryologického principu představit, jak by mohlo dojít k podélnému spojení segmentů, např. mezi hlavou a palcem u nohy, takovým způsobem, jak naznačují schémata meridiánů.

Ani experimentálně, ani morfologicky nebyly meridiány prokázány.
Proto vyvolalo mezi akupunkturisty v roce 1964 obrovské nadšení, když Vietnamec Kim-Bon-Chan pomocí elektronového mikroskopu objevil v místě meridiánů jakési trubičky. Tvrdil dokonce, že je tam zmnožena deoxyribonukleová kyselina.
Byl to však artefakt, nález se nezdařilo reprodukovat a autor údajně později spáchal sebevraždu. Jisto je, že meridiány nelze prokázat ani nejmodernějšími metodami, tzn. např. pomocí radioaktivního technecia, kdy se sleduje, jakým způsobem a který směrem se látka propaguje. Čínští autoři sice touto metodou meridiány prokazují, ale všechny analogické experimenty provedené západními autory vyzněly negativně. Nemáme nejmenší důvod předpokládat, že meridiány existují. I někteří akupunkturisté dnes přiznávají, že meridiány existují jen imaginárně, virtuálně.

Uvedu ještě jeden zásadní argument proti představám akupunkturistů o členění a promítání orgánů na povrch těla. Existuje totiž mnoho dalších, zcela odlišných způsobů členění těla. Podle Fitzgeraldovy reflexologie je tělo členěno na paralelní, podélné pruhy, nebo naopak je lze členit na příčné segmenty. Podle Puač-Hapiho se zase střeva promítají nahoře nad klíční kost a dole na lýtko, ledviny na vnitřní stranu nohy. Indické čakry jsou naopak seřazeny za sebou ve střední linii těla. Existuje tedy spousta nejrůznějších subjektivních představ o umístění a projekci orgánů, což nám ukazuje, že všechno to jsou jen fantazie.

Od meridiánů k „aktivním bodům“: Aktivní body, ležící na meridiánech, představují jakési studánky, kde je možno načerpat energii, nebo ventily, z nichž energie může vystupovat nebo jimi můžeme, např. podle Volla, ji pomocí elektrického proudu doplnit. Takové body popisují Číňané nejen u člověka, ale prakticky u všech domácích zvířat. Nevím ovšem, jakým způsobem byly nalezeny např. u slepice, která je celá kryta peřím. Jisto je, že se popisují a že se dokonce podle těchto bodů i v naší veterinární medicíně léčí.

U člověka popisovali Číňané v době před Kristem 365 bodů, jako je dnů v roce, dnes se jich na meridiánech popisuje 361, mimo meridiány 181 a dalších 130 bodů je označováno jako body nové. To jsou údaje, které uvádí současná tradiční čínská akupunktura. Podle jiných autorů jsou počty bodů vyšší. Např. Voll popsal zhruba dalších 300 bodů a Ralf Allan Dále, což je jeden z nejaktivnějších akupunkturistů ve Spojených státech, jich objevil nedávno 1000. Čili celé tělo je aktivními body téměř poseto.

Co tyto body představují? Jsou-li místy, odkud lze vyvolat reakci, respektive léčivý proces v organismu, musí zřejmě mít nějaký materiální podklad. Bohužel se doposud nenašel, i když akupunkturisté uvádějí 10, 20 až několik desítek různých možností. Někteří v místě bodu naměřili vyšší nebo naopak nižší elektrický potenciál, jiní změněný odpor nebo ionizaci. Existenci bodů se samozřejmě snažili dokázat i morfologicky. Např. Kellner před 30 lety popsal, že v těchto bodech jsou nakupena nervová zakončení. Jeho práci nikdo nezopakoval, ale přesto se na něj akupunkturisté neustále odvolávali, i když bylo zjištěno, že nevyšetřil dostatečné množství bodů kontrolních. Později se proto rozšířila teorie Heineho, kterou hájili i naši akupunkturisté, že totiž podkladem bodů je nervově-cévní svazeček, procházející povrchovou fascií z podkoží do svalstva. Jde opět o představu mylnou, protože všechny nervově-cévní svazečky jsou v periferii extrémně variabilní a jejich perforace povrchní fascií jsou u každého jedince jiné. Ani další teorie, ať už udávané nashromáždění leukocytů, žírných buněk nebo cévní konvoluty, nebyly nikdy potvrzeny a nikdy se akupunkturisté neshodli na tom, co to vlastně akupunkturní bod je.

Představa o existenci bodů je tedy pouhou fantazií. Svědčí pro to i experimenty desítek autorů, kteří vyšetřovali reakci organismu nebo výsledek léčby po píchnutí do akupunkturního bodu a po píchnutí do placebového bodu, čili do bodu, který nebyl popsán v učebnicích jako bod akupunkturní. Výsledky byly jednoznačné, rozdíl nebyl žádný. Proti těmto experimentům ovšem akupunkturisté protestují. Četl jsem zvlášť pikantní námitku, právě v článku Daleho, který říká, že tyto experimenty jsou zavádějící a vlastně nesmyslné, protože téměř každý bod na těle je akupunkturním bodem, a tedy nelze vyhledat body placebové.

Existence aktivních bodů je sporná i proto, že se na jejich přesném umístění nedokázali akupunkturisté sjednotit. Průběh drah i umístění bodů a jejich číslování je např. jiné v knize Bachmannově a jiné na čínských tabulích. Na levé straně v hýžďové oblasti jsou dráha a jednotlivé body seskupeny zcela jinak a jsou také číslovány jinak, než je tomu na straně pravé.

Indikace a výběr bodů
U kterých chorob se používá akupunktura? U nás a také v Sovětském svazu v roce 1958 byly stanoveny směrnice, které limitovaly použití akupunktury na algické (bolestivé) stavy, zejména pohybové soustavy, dále například na migrenózní stavy a na psychosomatické choroby. Ale podle doporučení nedávného pekingského celosvětového kongresu se akupunkturou léčí prostě všechno, i organické choroby, jako pleurální srůsty, nefróza, nefritida, infekční choroby a samozřejmě všechny choroby další, podle mnoha autorů i karcinomy a AIDS. To, co říkám, neplatí o našich akupunkturistech. Popisuji akupunkturu tak, jak se jeví např. v Číně a také ve Spojených státech, odkud máme nejvíce seriózních pramenů.

Jak akupunkturisté léčí?
Jak vybírají body? Výběr bodů je záležitost extrémně komplikovaná, takže každý akupunkturista nutně vybere jinou soupravu bodů. Klasická je práce Agnes Chenové, která před devíti lety porovnala 10 různých studií léčení cervikobrachiálního syndromu (bolesti krční páteře) a ukázala,že každý autor použil naprosto jiné soupravy bodů, na jiných drahách, a přesto byl udávaný léčebný efekt prakticky stejný. Je vidět, že nezáleží na výběru bodů. Rozdíly mezi autory jsou způsobeny i tím, že snad ani nelze nastudovat tradiční čínskou filosofii tak, aby bylo možné vhodné body jednotně určit. Američtí autoři, kteří vyučovali akupunkturu, došli k závěru, že k pochopení teorie akupunktury by bylo nutné studovat čínskou literaturu v originále, protože většina principů je závislá na symbolickém významu slov, na asociacích a alegoriích.

I pro čínské akupunkturisty je klasická diagnostika nesmírně obtížná, takže se nakonec v běžné praxi dospělo k úplnému převratu. Upustilo se od hledání a léčby příznaků a začalo se léčit podle klasických diagnóz. Došlo tak k jakési nelogické hybridizaci čínské medicíny se západní. Klasickým způsobem se určí diagnóza, nikoli např. snížená čchi sleziny nebo stoupání chladu do jater, což jsou klasické diagnózy čínské, ale prostě žloutenka (ikterus). Pro jednotlivé diagnózy se sestavily jednoduché empirické mapy se souborem několika doporučených bodů. Tento jednoduchý způsob se rozšířil v Číně podle zásady »akupunktura do každé vesnice«. 

Čínský léčitel se podívá na mapu, odhadne chorobu, vybere body, které má napíchnout, a léčí. Takovým způsobem zdegenerovala akupunktura z původně velké filosofie. Ale takové empirické vzorce používají i mnozí naši akupunkturisté. Program léčby ischemické choroby srdeční podle D. Stojanovského obsahuje šest sezení. Pokaždé se jehly používají v jiných bodech, na různých stranách,někdy se používá moxování, to znamená požehování,a pokaždé se používá jiná doba ponechání jehly. Podle jakých čínských kritérií a jakých hledisek autor body vybíral a proč není léčba individualizovaná, což klasická akupunktura vyžaduje, není uvedeno.

Složitost diagnostiky i terapie akupunktury vedly nakonec k výraznému zjednodušování, a to až k akupresuře, která se i u nás široce propaguje. Léčba pubertálních problémů nebo impotence je zcela jednoduchá – stačí položit dlaň na temeno nebo zatlačit na lýtko.

Pozn. autora: když se dá dobře vydělávat, proč ne. Stejně platí známé...Věř a víra tvá tě uzdraví.
Takováto medicina je však zdánlivě levnější, pokud nejsou následky velmi drahé!

Zdroj: prof. MUDr. Jiří Heřt, Dr.Sc. Český anatom a vědec